Přijeli jsme s Jacobem do La Push k Samovu domu.Jacob bez ostychu vešel dovnitř já se radši držela za ním.Na gauči seděla Emyli a vedle ní Colin a Paul. "Sam zmizel.Už je pryč šest hodin.Hledali jsme ho,ale nic."nečekal na otázku mladý Colin. "Já a Mesa ho půjdeme hledat.Ona je výborná stopařka."odpověděl Jacob okamžitě.Tak jsme se vydali do lesa.Jacob byl v lidské podobě,protože Sam na vlčí volání nereagoval.Našli jsme ho asi deset kilometrů od rezervace.Měl prostřelenou nohu a byl v bezvědomý.Nanic jsme nečekala a odepnula pásek,který mi Alice doporučila jako ozdobu šatů a zaškrtila mu nohu.Popadla jsme mobil a rychle vyťukala číslo Carlislea a do telefonu jsem prý skoro křičela "Carlisle.Sam byl postřelen.Ihned přijeď k němu domu.Já ho tam odnesu a Jacob to poběží naproti pro případ,že by tě nechtěla hlídka pustit do rezervace."nečekala jsem na odpověď a pověsila jsem telefon.Když jsem se Samem doběhla domu už tam byl Carlisle a pomáhal mi Sama položit na stůl.Poslal Emyli a ostatní vlky ven.Operace trvala hodinu a půl.A Carlisle držel Sama v umělém spánku."Meso,ty a Jacob můžete zůstat dnes v noci tady.Pro případ že by se něco stalo."usmála se na mě a Jaka Emyli. "Děkuji.Chápu proč tě Sam tak miluje."odpověděla jsem jí.
V noci šel Jacob na hlídku a já zůstala sama s Emyli a spícím Samem. "Pořád nějak nechápu jak to,že ty nikomu ze smečky nesmrdíš.Viděla jsme Paula jak nad Carlislem krčil nos.Ale u tebe nic.Jak je tady to možný?"zeptala se mě Emyli. "Taky to nechápu.Asi bych ti to neměla říkat,ale Volturiovi mě a moji sestru Vanessu považují za nejsilnější,nejmocnější a nejkrásnější upírky,jaké kdy svět poznal.S tím nejmocnější souhlasím,ale lépe by nás vystihoval pojem nejnebezpečnější."odpověděla jsme ji.Emyli trochu ucukla. "Lidé se mě,mojí sestry,Lexe a Chrise bát nemusejí.Lidská krev je pro nás smrtelně jedovatá.Jen kapku spolkneme a už k zemi mrtví padáme."zasmáli jsme se obě při pronášení poslední věty. "Tak já si už jdu lehnou.Ty nejdeš?"zeptala se mě. "Ne já spát nemůžu.Upíři nikdy nespí.Dobrou noc."usmála jsem se na ní.Celo noc jsme proseděla na gauči a četla si.
Ráno kolem deváté hodiny přišel Carlisle. "Sam se před pár minutami probral.A Emyli ještě spí."odpověděla jsem na Carlislovu myšlenku.Vešel do pokoje,kde ležel Sam. "Jak se má pacient?"zeptal se Carlisle Sama.Musela jsme potlačovat smích. "Noha mě nebolí."odpověděl Sam s úsměvem. "V noci ani neměl horečku."dodala jsem.Sam propukl v obrovský smích. "Teda s tou horečkou myslím na vlčí poměry"zasmála jsme se.Náhle do pokoje přišla Emyli.A věci,které se tam děli,snad nemusím popisovat. "Dokončíte to až potom,ano.Já teď musím prohlédnout nohu."Carlisle sundával obvaz a pokračoval v povídání "rána se dobře hojí.Za tři dny se už můžeš jít proběhnout."
Tři dny utekli jako voda a Sam se zvedl,za pomoci Colina a Jacoba,z postele.Pak už se šel proběhnout.Nikoho ale nenapadlo,co se druhý den stane.





