close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Exkurze do Čr-první část

29. prosince 2009 v 16:43 | www.stmivani.eu |  Blbosti a ostatní věci o upírských filmech a seriálech
Další moje jednorázovka. Tentokrát se jmenuje Exkurze do ČR a zřejmě jste poznali, o co půjde. Tato jednorázovka navazuje na Nový měsíc. Cullenovi se vrátili do Forks a střední škola ve Forks nabízí žákům exkurzi do zahraničí. Tato jednorázová povídka je spíše na oddych, když potřebujete vypnout a uklidnit se. Nápad mě napadl, když jsem balila na exkurzi do Terezína, asi tak před měsícem a teprve teď jsem ji dopsala. Snad se bude líbit! Pěkné počtení a děkuji za komentáře! Odehnalka

Exkurze do ČR

Po té, co jsem Edwarda zachránila v Itálii se skutečně přistěhovali zpátky do Forks. Edward společně s Alicí a Jasperem se opět přihlásili do školy a já byla opět šťastná.
Jen Charlie neskákal zrovna radostí, protože jsem mu nebyla schopna vysvětlit, kam jsem na ty tři dny zmizela. Každý má prostě své tajemství, ne?
...
Tohle všechno začalo vlastně tím, když škola oznámila čtvrtému ročníku nabídku jet na exkurzi, která je prý velmi neobvyklá. Já sice nechápala, čím je tak moc neobvyklé, ale to jsem se dozvěděla za pár chvil. Bylo to totiž mimo Ameriku.
Mělo se totiž letět do České republiky. Do toho malého státečku v Evropě. Podle učitelek na dějepis a zeměpis, je to velmi skvělá akce a že prý nemáme váhat a letět. Abych pravdu přiznala, moc se mi nechtělo. Ale jak tvrdil Edward, si tuhle exkurzi prostě nemohu nechat ujít.
Pravda, kdyby tu nebyl, jen bych nad tím mávla rukou. Ale teď… Teď, když tu zase byl to mělo i pár výhod. Tak třeba nebudu pod dohledem Charlieho, ale pouhých učitelů… A mých spolužáků.
Nakonec jsem tedy kývla a společně s Edwardem, Alicí a Jasperem jsme se přihlásili. Jak jsem zjistila, přihlásila se i Angela, což mi zlepšilo náladu. Bohužel se přihlásila i Lauren a s ní i Jessica. Pak Mike, Ben a Eric.
Zatím co oni tuhle dvanácti denní exkurzi jako ulití ze školy, já jsem to brala jako útěk z domácího vězení. Alici stálo hodně přemlouvání, aby mě Charlie pustil. Ze začátku totiž moc nevěřil tomu, že jde o exkurzi.
Když za ním však přišla i Angela, kterou jsem společně s Alicí požádala o pomoc, uvěřil a povolil. Pravda, nelíbilo se mu to, že jede i Edward, ale s tím on nemohl nic udělat.
...
Myslela jsem si, že program bude docela volný, ale opak byl pravdou. Měli jsme letět nočním letem do New York a odtud do Prahy. V Praze jsme měli být něco málo po deváté. Na letišti nás měl vyzvednout bus, který nás měl někam odvézt. Myslela jsem si, že to vše bude jen v Praze, popřípadě v okolí, ale pletla jsem se.
Jeden den jsme měli navštívit Brno, druhé jejich největší město. Pak Terezín, což je městské ghetto. Bylo toho opravdu hodně, jen jsem koukala, když jsem dostala papír s informacemi.
Potěšil mě jeden volný den, který jsme měli jít. Jak znám Edwarda, bude mi chtít Prahu ukázat ze svého pohledu. Samozřejmě, že už v Praze několikrát byl. O tom není ani pochyb.
...
Samozřejmě, že balila Alice. Donutila mě jít s ní na nákupy. Ani Edwardovi prosby nepomohly a tak jsem opravdu musela. Alice chtěla opět vykoupit celý obchod a tak jsem ji musela mírnit.
Přeci jen letíme na necelé dva týdny, tak sebou nepotáhnu pět kufrů jako ona. Ale stejně si myslím, že ji Esme trochu zmírní.
...
Jedna z výhod byla ta, že ten den jsme nešli do školy, i když jsme měli odlétat až v devět hodin večer. Charlie si stál za svým a prostě mě musel odvézt na letiště. Věděl, že tam bude Edward a možná právě proto.
Celý den jsem kontrolovala, jestli mám všechno, i když jsem měla 100% jisté, že ano. Přeci jen mi balila Alice. V osm jsme měli být na letišti a tak jsme s Charliem vyjížděli už v sedm, abych měla jisté, že tam budu včas.
Když jsem vystupovala, vzpomněla jsem si na ten den, kdy jsem tu byla s Alicí a spěchaly jsme do Itálie. Už to nikdy nechci zažít znovu. Charlie mi pomohl s kufry, které jsem měla jen dva - jeden menší a druhý o něco větší - Edward Alici přemluvil, a zamířili jsme k letištní hale.
Většina děcek už tam byla… A mezi nimi samozřejmě i Edward se svou rodinou. Jak mě spatřil, usmál a vyrazil nám naproti. Nemusela jsem se dívat ani na to, jak se Charlie tvářil. Já to věděla.
"Dobrý večer Charlie," pozdravil slušně mého otce, ten však jen kývl hlavou. Edward se tak snaží a táta pro to nic neudělá, ani mu to neusnadňuje.
"Ahoj Bello," pozdravil pak mě.
"Ahoj," omluvně jsem se usmála a chytla jsem jeho ruku. Před Charliem jsem si nedovolila víc. Už tak se díval nesouhlasně.
Pozdravila jsem se s Angelou, která přímo sršela nadšením a pak s Cullenovými.
"Doufám, že nebudou drahé hovory, ale hned, jak přiletíme, ti zavolám," slibovala jsem tátovi.
"Hlavně si tu exkurzi užij," usmál se Charlie. "A dej na sebe pozor."
"Budu s Edwardem," připomněla jsem mu, ale on se zamračil. "Tati, už toho nech… Připouštím, že bych ti asi měla říct, kam jsem na ty dny zmizela, ale to nemůžu… Každý má své tajemství," řekla jsem mu.
Tušil, že nemá cenu nic namítat.
"Měj se tati… A jeď opatrně," usmála jsem se a lehce svého otce objala.
"Užij si to, Bells," zašeptal.
"Zavolám ti, hned, jak budu moc… nebo napíšu," slíbila jsem znovu.
"Bello! Pojď! Už musíme!" uslyšela jsem Alici.
"Hned!" křikla jsem na ni a pak se otočila na tátu. Pousmála jsem se a znovu jsem táty objala.
"Taky dej na sebe pozor," zašeptala jsem a pak jsem se rozběhla k Alici.
...
Pro Edwarda, Alici a Jaspera nebyl tohle zrovna dvakrát příjemný let. Možná to bylo tím, že jsme neletěli první třídou, že. Zabrali jsme přes půlku jedné třídy. S Edwardem jsme si vybrali místa vzadu, abychom měli aspoň trochu klid.
Edward mě pustil na místo k oknu. Před námi seděla Alice s Jasperem. Oba byli šťastni. Alice se těšila na jeden volný den, kdy mě bude moct vytáhnout na nákupy a Jasper měl dobrou náladu kvůli tomu, že ji měli všichni okolo.
Z batohu jsem vytáhla knížku a malý cestovní polštářek, který jsem dostala jako malá na Vánoce. U letušky jsem si objednala kolu, ale Edward byl proti. Stejně jako když jsme letěli z Itálie.
"Bello, měla by jsi spát… Čeká nás dlouhá cesta," namítnul, když jsem si sklopila stoleček a položila na něj kolu.
"To ty taky… Už abys začal počítat ovečky," usmála jsem se, pohodlněji si sedla a koukla se na Edwarda.
Pod jeho pohledem jsem zjihla.
"No dobře… té koly se ani nedotknu," rezignovala jsem a Edward se usmál. Hned, jak jsme byli ve vzduchu, jsem si upravila sedačku, odepnula pás a ustlala jsem si na Edwardově rameni.
Nenamítal, hrál si s mými prsty na levé ruce a tiše jsme si povídali.
"Měla by jsi vážně spát," připomněl Edward.
"Stejně za chvíli budeme zase přistávat," namítla jsem a vzala si knihu.
"Divím se, že sis nevzala tvou oblíbenou," uslyšela jsem Edwarda a já se zasmála.
"Větrná hůlka na tom není zrovna dobře…," připomněla jsem mu a začetla se.
"Rytíř ve zlaté zbroji… jak absurdní kniha," zavrtěl hlavou.
"Ale prosim tě… Vždyť je to romantický… On je ze 16. století, ona z 20."
"Ty jsi někdy viděla, že by se někdo přenášel časem jen proto, aby zjistil jméno toho, kdo ho zradil?"
"Je to jen kniha…," připomněla jsem mu, ale knihu jsem zase uklidila. "Budu si ji muset přečíst, až budeš na lovu," povzdechla jsem si a opět položila hlavu na jeho rameno.
Asi jsem na chvíli usnula, protože když jsem otevřela oči, svítil nápis PŘIPOUTEJTE SE. Zvedla jsem hlavu a trochu jsem se protáhla.
"Jak dlouho jsem spala?" zeptala jsem se, když jsem si zapínala pás.
"Něco přes hodinu," usmál se Edward a já mu úsměv oplatila. Snažila jsem si vlasy trochu upravit, ale bez zrcadla a hřebenu mi to moc nešlo.
Za chvíli jsme byli v New Yorku, kde jsme měli čekat asi tak půl hodinky na let do ČR. Na to, že bylo něco málo po jedenácté večer tu stále bylo hodně lidí. Alice mě doprovodila na toalety, prý abych se neztratila a rovnou využila toho, abychom se koukli na zdejší obchody.
"Alice… Sotva jsme vyrazili, už něco nakupuješ," zaskučela jsem, když mi vybírala triko.
"Ještě stále jsme v Americe, tak chci využít klidného nákupu se svou kreditní kartou," zavrtěla hlavou Alice. Ani mi nedala triko na vyzkoušení, rovnou ho šla koupit. Náš let měl menší zpoždění a tak jsme trpělivě čekali.
Opět jsem si ustlala na Edwardově rameni, přeci jen na mě dopadla únava. Konečně tu bylo naše letadlo. Opět jsme si zabrali zadní místa a hned, jak jsme byli ve vzduchu, jsem usnula. Poslední, co jsem slyšela bylo to, jak mi Edward broukal moji ukolébavku…
...
"Lásko… probuď se," ucítila jsem lehký a studený dotek na mé tváři. Pomalu jsem otevřela oči a rozkoukala se. Prve jsem si nemohla vzpomenout, kde to jsem. Pak mi to došlo. Pomalu, ale pořádně jsem se protáhla. Slyšela jsem, jak mi křuplo v zádech. I Edward to musel slyšet.
"Jsem v pořááááádku," řekla jsem a ještě si protáhla krk.
"Jak ses vyspala?" zeptal se a já si opět lehla na jeho rameno.
"Ale jo, šlo to… Máš velmi pohodlné rameno," zašeptala jsem. I když jsem nechtěla, oči se mi sami zavíraly.
Slyšela jsem, jak se uchechtl. "Myslím, že je zbytečné se ptát, jak ses vyspal ty," dodala jsem.
"Počítání oveček nezabralo," prozradil mi.
"Jak to? Mě to vždy pomohlo."
Znovu se pousmál.
"Možná si měl počítat pumy ne ovečky," zapřemýšlela jsem s vážnou tváří, ta mi však dlouho nevydržela a nahlas jsem se rozesmála, až jsem tím probudila učitele na zeměpis.
"Swanová!"
"Pardon," špitla jsem a začala rudnout. I tak jsem se však stál smála.
"Stejně za chvíli budeme přistávat, pane," bránil mě Edward. Učitel protočil oči, ale neusnul.
"Dobře, příště budu počítat pumy… Ale i tak si myslím, že to nezabere," otočil se na mě a pohladil mě po červenající se tváři.
"Za pokus nikdy nic nedáš," poučila jsem ho a cvrnkla do nosu. Usmál se tím svým pokřiveným úsměv, který miluji a navždy budu…
...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters
free counters


Free Visitor Maps at VisitorMap.org