Leah se uzdravuje nezvykle dobře.Dnes ráno jsme já a Vanessa řekly smečce naše plány do budoucna."Já nic nenamítám.Mě to nevadí,"rozhodl Sam a smečka přikyvovala.
Život je krátký a já Jacoba chci.Navždy.Teď musíme už jen čekat.
O osmdesát let později.
Ach jo.Už je to asi tu.Jacob je už plně připraven na proměnu.Donutil mě abych mu ukázala jak přeměna asi bolí.A tak jsme se na ten obřad přesunuli do Skleněného domu Cullenových,kteří jsou teď,podle posledních zpráv před týdnem,v Irsku.
"Můžem Jaku?"zeptala jsme se ho když ležel na posteli.
"Můžem Embry?"zeptala se Embryho Vanessa.
Oba dva jen kývli a my se pustili do práce.
Z pohledu Jacoba.
Ten jed byl strašný.Bolelo to víc než Mesina demonstrace.Už nevím jak dlouho jsem tam ležel,ale bolest už jsem měl i v každém vlasu.Pak mi na krk sáhla něčí ruka a měla normální teplotu.
"Neboj Jaku,už jen pár hodin.Soudím podle pulsu a teploty tvé kůže,"byl to Mesin uklidňující hlas, "u Embryho je to stejné.Budete žít."
Díky bohu.Budu tu na věčnost.
Hodiny se vlekly jako roky.Bolest už pomalu vychladla.Už jsem jí cítil je v hrudníku.
"Vanesso,do nes Embryho na půdu a já tam hodím Jacoba.Chci být u toho až se oba proberou a na dvou místech být nemůžu."
Náhle jsme si připadal jako,že letím.Rychle jsme si v hlavě přehrál.Pak už jsme ležel na měkké posteli.
"Nebojte,kluci.Už jen pár minut,"slyšel jsme Vanessu.
Nevím jak dlouho to bylo po jejích slovech,ale vše bylo hrozně ostré a slunce,které prosvítalo střešním oknem mě pálilo do očí.Viděl jsme i částečky prachu.A to mě vyděsilo.Prudce jsem se posadil a viděl jsem Embryho jak si mne oči.
"Dobré ráno.Tak jste to přežili.Sice to trvalo asi osm dní,ale jste na živu,"zazpívaly sestry jednohlasně.
Vanessa si ke mně sedla a pohladila mě po tváři.Ucukl jsem.
"Co je Jaku?"zeptala se překvapeně.
"Tvoje kůže.Má normální teplotu.Měla mě ochladit,ale ona je stejně teplá jako moje,"zasmál jsem se.
"Naopak.Já mám normální teplotu na kterou si byl zvyklí,ale tvá kůže se ochladila.Tak máme stejnou teplotu."
"Aha.Meso,já mám žízeň."
"Tak pojď na lov,"a ukázala ke střešnímu oknu.
Vyskočili jsme všichni čtyři z okna a běželi do lesa.
"Když jsem včera byla na lovu zachytila jsme dost silný pach na tamtom kopci.Asi osm pum,"usmála se Vanessa.
"Když jsem včera byla na lovu zachytila jsme dost silný pach na tamtom kopci.Asi osm pum,"usmála se Vanessa.
Celý život mám před sebou.Smečka to nese dobře a by odcházíme za Cullenovými do Irska a za čas se vrátíme.Máme nekonečně mnoho času.Přímo celou věčnost.
Konec





