Moje první parodie!:D No, ne že by to byla zrovna parodie, spíš trochu vtipnější povídka...xD Doufám_xD No, abyste věděli o čem to je. Je to o Emmettovi, který nějakým zvláštním způsobem dostal na starost dě i, já vím, že v reálném životě by to nešlo, ale to je jenom detail! xD Doufám, že se budete bavit stejně jako já! xD
Emmett se školkou v lese
"Lidi! Váš Emík se vrátil!" vykřikl ode dveří Emmett a spolu s ním vběhlo do bytu snad devadesát dalších dětí. S velkým křikem se pustily na všechno, co jim stálo v cestě.
"Emmette!" začala křičet Rosalie, která právě přiběhla a tím přivolala i ostatní členy rodiny.
"Říkal jsi, že jdeš na lov!" ječela po něm pořád Rosalie.
"Taky jsem šel, ale… Davide! Pusť tu vázu, je z třináctého století! Ale když jsem se vracel, tak jsem zahlídnul asi třicet dětí, které smutně stály před školkou, kterou právě zavřeli. A já neměl to srdce je tam tak smutně nechat stát, a tak… J oe, to DVD s tou nahou paní není pro tebe, tak se na to nedívej! Tak jsem se nabídl i jejím rodičům, že se o ně dneska postarám, no a cestou se přidali i další děti, rodiče byli rádi a i já jsem byl rád, takže se to nějak tak semlelo," začal se bránit Emmett pod přísnými pohledy jeho rodiny.
"A co s nimi hodláš dělat? Pamatuj, že jestli se někdo pořeže, tak to dopadne katastrofálně!" napomenula ho Alice a potom se podívala do budoucnosti. "Tak nic se nestane, ale i tak Emmette, jsi normální?" Teď už na něho hulákaly dvě slepi… Upírky.
"Klid, já je vezmu ven do lesa." Seznamoval všechny s plánem Emmett. "Parchan… Děti!" křičel po tom stádu, ale nikdo ho zřejmě neslyšel nebo ho nechtěl slyšet, každopádně, by měl být Emmett rád. "Ticho!!" zakřičel znovu, co mu to jen hlasivky dovolily a všichni se zastavili v půlce pohybu s očima upřenýma k Emmovi. "Já jsem strejda Emmett, ale mě už znáte, proto Vám představím i ostatní," začal mluvit.
"Já jdu na lov," řekl potichu do ucha Alice Jasper a snažil se vyplížit ven, protože právě teď na to byla ta nejvhodnější chvíle.
"To co se právě plíží ven je strejda Jasper," řekl Emmett s celkem naštvaným tónem, ale Jasper ho ignoroval a vyběhnul ven z domu. Emmett ho nechal běžet a seznamoval děti s dalšími. "Tohle jsou tety Rosalie, Alice a Esmé a tohle jsou strejdové Edward a Carlisle. Za Carlislem choďte, když budete potřebovat ošetřit, ano?" nečekal na souhlas a mluvil dál. "Takže všichni teď běžte před dům a čekejte tam, dokud tam nebudu já nebo někdo další z tet, či strýců. Půjdeme totiž do lesa poznávat květinky, a když budeme mít štěstí, tak uvidíme i nějaké zvířátko," zavelel Emmet a všichni se poslušně vydali ven a čekali na dospělou osobu, která je má hlídat.
"Co chceš s nimi v lese dělat?" zeptal se skepticky Edward.
"Neslyšel's? Poznávat květinky," odpověděla mu ironicky Rosalie a propalovala Emmetta pohledem, ale náhle ten pohled zmizel, když se vedle ní objevila malá holčička.
"Teto Rose! Teto Rose, vezmi mě!" řekla holčička a natahovala k Rosalie ruce. Rosalie se na holčičku usmála a udělala to, o co jí holčička poprosila. Emmett byl holčičce vděčný a plánoval, že jí koupí velkou bonboniéru, nebo nějakou hračku za usmíření s jeho manželkou.
"Fajn. Běžte prosím ven uhlídat to stádo, já tam za chvíli přijdu," poručil Emmett a odešel do druhého patra. Všichni ostatní ho poslechli a šli ven za dětmi. Čekali na Emmetta, který se po pěti minutách vynořil ze dveří, a tak se mohli vydat do lesa.
Děti byly šťastné, že jsou v lese a to dost hluboko. Pořád se chodily ptát Emmetta, co je to za květinku, ten je ale posílal za Edwardem, který je posílal za Rosalie, ta je zase ale posílala za Alice, která jim chtěla zkrátit utrpení, a tak je poslala přímo za Carlieslem, kterým jim vždycky odpověděl.
Za chvíli se zastavili, aby si všichni mohli odpočinout, když v tom najednou nějaké dítě vykřiklo:
"Co to strejda Jasper dělá s tou srnkou?" ptal se kluk a ukazoval na Jaspera, který vysával asi tak dvacet metrů dál od nich srnku.
"Víš, on… On…" chudák Emmett nenacházel slov. "On si hraje na doktora, teda veterináře," řekl a hrdě se usmál, protože byl rád, že ho napadla taková geniální věc.
"Můžeme si jít taky hrát na doktora se strejdou?" žadonily děti, které se seběhly kolem Emmetta. Emmett se drbal za uchem a snažil se z toho nějak dostat.
"Víte co? První Vám teta Rosalie řekne pohádku," dostal ze sebe rychle nějakou výmluvu a Rosalie ztuhla.
"Jupí! Jupí! Bude pohádka!" radovaly se děti.
"Ale já žádnou nemám připravenou, a ani žádnou neumím," pošeptala potichu k Emmettovi Rosalie. Emmet se však usmál a podal Rosalie papír.
"Máš jí tam napsanou," řekl a neustále se usmíval, až to někoho mohlo vyděsit. Rosalie si od něho papír s děkovným úsměvem vzala, podívala se na děti, které se dívaly jenom na ni a čekaly, až začne číst, tak se tedy pustila do čtení.
"O šípkové Růžence. Milé děti, v jednom království žili král a královna, kteří neměli žádné děti. Jednou musel král služebně na dva roky do ciziny, poslali ho tam na stáž, učit se tam vládnout, tuším, že to bylo na Kubu," Rosalie se zarazila, že v pohádce pro děti je Kuba, ale pokračovala dál. "A když se vrátil, zjistil, že se mu právě narodila roztomilá dceruška. Ani se tomu nedivil, vzal si provaz a šel se do lesa oběsit," Rosalie se podívala na děti, jestli jim to nepřipadá nějaké divné, ale děti vypadaly, že je to zajímá, a tak pokračovala. "Stoupnul si na špalek, obrátku kolem krku a přemýšlel, co dál. V tom šla okolo hodná babička a povídá:
,No neblázni, vždyť to dítě za nic nemůže, ne?'
,Máš pravdu, babičko,' řekl král, a jak lez dolů, smekla se mu noha a už se houpal. Babička, protože byla hodná, se mu pověsila na nohy, aby zkrátila jeho utrpení," Rosalie se znovu nedůvěřivě dívala na děti, ale ty vypadaly nadšeně, tak se nadechla a pokračovala. "Pak to šla babka celý říct na zámek, ale místo odměny jí vyhodili a o padesátku ji snížili důchod. Tomu se říká děti valorizace. Tak je tedy bába proklela:
,Počkej, až Růžence bude šestnáct, to teprve něco zažiješ!' a s těmito slovy se rozloučila a odešla. A opravdu se tak stalo. Růženka - to bylo její jméno, ona totiž neměla příjmení, protože ani královna nemohla s určitostí říct čí je, a tak ji zlomyslní dvořané říkali mejdanová směska -, takže Růženka, budeme jí tedy říkat Směsková, byla čiperné děvče, a tak se nelze divit, že ji královna poslala na převýchovu do penzionu v Kostovlatech. Co Růženka ještě neuměla, tak se tady doučila. V šestnácti letech Růženka utekla z ústavu a rovnou nasedla do letadla a odletěla do Paříže. Zrovna tam byl čirou náhodou jeden princ z Rakouska, se svým koněm, který se jmenoval Porsche," Rosalie se podívala na Emmetta, který se povzbudivě usmíval a na Alice, která se taky usmívala. Rosalie se to rozhodla ignorovat, a vyprávěla dál. "Princ koupil Růžence držkovou polívku a dvě housky a ta se do něho úplně zblbla. V noci se prokletí babičky vyplnilo a Růženka šlohla princi hodinky a prkenici. Odletěla do Madridu ve Španělsku, kde po velkém flámu usnula na ulici. Ráno jí tam probudil překrásný příslušník policie, který jí políbil děti pendrekem. No, a jestli Růženku nepustili, tak sedí ve španělské věznici dodnes." Dokončila povídku Rosalie a všechny děti začaly tleskat. Těm, co ale došlo, o čem povídka byla se na Emmeta zuřivě dívali.
"Emmette! Tohle nebyla pohádka pro děti!" štěkala po něm Alice, ale kvůli hlasitému potlesku nic nešlo slyšet.
"A teď si jdeme hrát na doktory za strejdou Jasperem!" vykřikl jeden kluk a všichni se jako na povel rozběhli za chudákem Japerem.
Jasper během Rosaliiny pohádky vysál třetí veverku, ale když mu došlo, že celé to hejno dětí se řítí přímo na něj, otřel si rychle pusu do rukávu a schoval zvířata za sebe, ale děti to neodradilo a vrhly se na ty nebohá mrtvá zvířátka.
Na doktory si všechny děti hrály asi hodinu, až je to přestalo bavit, a když byly celé od krve. Celá rodinka Cullenů se na ně dívala a jenom se usmívali, protože by to nemělo cenu jim říkat, ať na to nesahají a uhlídat je byla i pro upíry těžká práce.
"Co budeme dělat teď, strejdo Emmette?" zeptal se ho ten samý kluk, který vyhlásil masový útok na Jaspera.
"Chcete pohádku?" zeptal se ho Emmett a všichni začali jásat a znovu, jako u té minulé pohádky se posadili na zadečky a jen čekali na pohádku. Emmett vytáhnul z kapsy něco podivného. Byla to zauzlovaná šňůrka.
"Co to je?" zeptali se všichni. Emmett se na to jenom usmál a odpověděl:
"Uzlové písmo, abych tu pohádku nezapomněl, tak jsem si jí zauzloval, pochází to z Peru, od mého dědečka. Vždycky říkal: A já jsem chalan z Peru, já na všechno…"
"Emmette!" zasyčeli všichni, kdo věděli, jaké slovo by následovalo.
"No, a tak tady mám pro Vás pohádku. Nastražte uši, začínám. Pohádka se jmenuje: O neposlušných kůzlátkách. V jedné maštali žila kozička a ta měla šest blbých prasátek a jedno chytrý," začal Emmett číst ze svého provázku, ale Esmé ho přerušila.
"Cože měla?" zeptala se nedůvěřivě.
"Šest blbých prasátek a jedno chytrý. Sedm prasátek měla koza," objasňoval Emmett.
"Koza měla prasátka?" zeptal se nedůvěřivě Carlisle.
"No, co? Tak je měla s někým jiným. Se zaběhla. Dneska je všechno možný!" hájil svou povídku Emmet a pokračoval. "Blbá prasátka se jmenovala děti: Pondělí, Úterý, Středa, Čtvrtek, Pátek, Šestek, Sedmek, Osmek, Bismek…"
"Není jich nějak moc?" přerušila ho Rosalie.
"Stádo prasat." Usmál se Emmett a pak lehce naznačil hlavou k dětem, které byly celé od krve.
"Chytré prase se jmenovalo jako já Emmett Cullen…"
"Jak, že se jmenovala ta prasátka?" podotknul Carlisle.
"Tobě se to zřejmě nelíbí Carlisle," zesmutněl Emmett.
"Jak se jmenovala ta prasátka?" stále naléhal Carlisle.
"Já to opravím. Blbý prasátka se jmenovala jako já Emmett a chytré prasátko Carlisle. Jsi spokojený, jako chytrý prase?" zeptal se Emmett a všechny děti se začaly smát.
"Když už prase, tak jedině chytrý," odpověděl mu na to Carlisle.
"Jednou, když šla koza na šichtu, povídá prasátkům:
,Nikomu neotvírejte.' pak je zamkla, klíč pověsila nade dveřmi a šla do kina."
"Počkej! Vždyť jsi říkal, že šla na šichtu." Přerušil ho zmatený Edward.
"Do kina, dělala uvaděčku," odbyl ho Emmett a pokračoval. "Za chvilku, přišel medvěd a povídá:
,Kůzlátka otevřete,' bručel za dveřmi."
"Jaký kůzlátka? Vždyť jsi všem tvrdil, že má prasátka!" vlezla mu do řeči Esmé.
"No, to ten medvěd ještě neví, ne? Blbý medvěd jde do kozího chlívku, co tam má čekat? Andulky? Nebo snad kyselé rybičky?" začal se znovu hájit Emmett.
"No, to je jedno vyprávěj dál," odpověděla mu.
"Takže medvěd povídá:
,Kůzlátka otevřete, to jsem já, vaše maminka kráva.' řekl medvěd…"
"Co řek?" ptala se ho Alice.
"Asi si s tím někdo hrál," snažil se omluvit Emmett. "Tady je uzlík jako kráva," dodal ještě potichu, tak že ho mohli slyšet jenom členové jeho rodiny. "Já to opravím. Kůzlátka otevřete, to jsem já, vaše tatínek kráva."
"No! Hned je to lepší, až na tu gramatiku," pochválila ho Alice.
"Já budu pokračovat.
,Odemkni si sám!' volala prasátka. ,Klíč je nade dveřmi.'
,Tak divný kozy jsem ještě neviděl!' řek si hajný a slez."
"Jaký hajný?" podivil se Jasper. Emmett si začal pečlivě prohlížet provázek.
"Já už nevím, kde jsem." Zasmál se Emmett vlastnímu neštěstí.
"V kufru," řekla ironicky Alice.
"Tak divný kozy jsem v kufru ještě neviděl?" podivil se Emmett vlastní povídce.
"Raději pokračuj," řekl Carlisle ledabyle.
"Řek si medvídek grizzly, vykop dveře a vyrazil ven."
"Moment! Jak mohl vyrazit ven, když byl venku?" přerušil ho Jasper.
"To je jeho problém," odbyl ho Emmett a pokračoval. "Prasátka venku - kvůli Jasperovi - skočila na medvídka a zaživa ho stáhla z kůže a spálila ho. Medvídek běžel, ještě se z něj kouřilo, pelášil, co mu stačilo. V tu šla okolo nůše s babkou na zádech."
"Počkat, co vyskočilo z babky?" snažila se přijít na způsob jeho logiky Alice.
"Z babky táhnul rum, ale z nůše vykouknul myslivec a povídá:
,I vy jedni zatracení čuníčci, vy jste mi málem oddělali chráněného medvídka z Alp. A teď přichází výchovný moment děti - vzal pistoli a všechny je zastřelil. Sedm prasátek, tam leží, jako sedm statečných, to byla žranice děti," řekl Emmett, ale při posledních slovech udělal málem znechucený škleb.
"To bylo dobrý," pochválil ho Jasper.
"Děti, ještě neví, jak skončil ten medvídek," opravil ho Emmet.
"Promiň," omluvil se Jasper a dál raději mlčel.
"Medvídek se děti uchýlil k zimnímu spánku v náhradním kožíšku, potom si ho vypral v pračce na šedesát, ten kožíšek se mu scvrknul a teď dělá v Alpách veverku." Usmál se Emmett děti začaly křičet a tleskat. Dokonce i jeho rodina mu tleskala, i když nevěděla za co.
Potom byl čas, se vrátit zpátky, a tak se všichni vydali hustým lesem zpět k Cullenům. Všechny děti se rozloučily, některé možná brečely, že skončil jejich den s touto úžasnou rodinou.
"Budete nás ještě někdy hlídat?" zeptaly se děti, když se ještě naposled rozloučily s Emmettem.
"Pokud to budou vaši rodiče chtít, tak určitě," usmál se Emmett a ještě naposledy objal děti.
"Máme tě rádi, strejdo!" křičely ještě děti, než nasedly do auta.
"Já Vás taky!" křičel za nimi Emmett a mával jim. Doufal, že se ještě někdy o ty parchan… Děti, postará a bude s nimi ještě velká sranda.
Konec!
Doufám, že se Vám má první parodie líbila! xD





