Když se Kim probudila svítilo slunce a osvětlovalo celý pokoj.Když vstala tak začala přemýšlet,jestli má o včerejšku vyprávět Nině.Dospěla k názoru,že si to nechá pro sebe.Po snídani se vydala do školy pěšky.
"Nechceš vzít do školy,"zeptal se mě hlas z auta.Byl to Nick.
"Radši půjdu pěšky.Bylo by to divné.Cizinka přijde do školy a o pár dní později už sedí v autě nejžádanějšího kluka ze školy,"omluvila jsem se pravdivě.
"Můžu tě vyhodit már set metrů před školou,aby nás nikdo neviděl."
Těm modrým očím se nedalo odolat, "Tak dobře."
Naskočila jsem do žlutého Ferrari.Mělo kožené sedačky i karoserii.
"Jak ti tudyto můžou rodiče dovolit."
"Dlouhý příběh.Když jsem se sem před třemi lety nastěhoval tak už tu nebyli."
"Nechápu."
"Předtím jsem žil a New Yorku a rodiče srazilo auto.Nepřežili to.Mě a bratra svěřili do péče sestře.Sestra Trixie,podplatila soudce,že já a brácha můžeme žít od sestry odděleně.Ona bydlí v sousední vesnici a jednou za čas nás navštíví."
"Promiň to jsem nevěděla,že nemáš rodiče."
Jen se usmál.
"Tak tady mi zastav."
Nick zastavil a já vystoupila a šla dál pěšky.Pak jsem si všimla,že za Ferrari jede černé Porsche-Iason,nejspíše.Když jsem dorazila do školy Nina na mě čekala před vchodem.
"Kde se couráš.Teď prošli okolo,"máchala kolem sebe rukama Nina.
"Myslíš bráchy?"zeptala jsem se.
"A koho jiného.Tamto žlutý Ferrari a černý Porsche ty sou jejich.To je luxus."
"Hm,"snažila jsem se zamlčet,že jsem v tom Ferárku jela do školy.
Úžasný první hodina fyzika.Profesor Benett je vážně super.Brali jsme elektřinu,ale jeho přirovnání jsou vážně dobrý.A celý den proběhl normálně až na poslední hodinu.Přišla profesorka Woodová.
"Žáci sbalte si své věci a naklusejte do učebny 171.Budeme si pouštět film na téma mýtické bytosti společně si druhou třídou vašich vrstevníků,"rozkázala profesorka.Super v té třídě je Nick.jen ať si vedle mě nesedne.
V učebně si Nick sedl do poslední řady a já do první.Díky bohu.Film byl moc poutavý.Celý byl o existenci upírů.
"Jak se ti líbil film,"zeptala se mě po východu z učebny Nina.
"Jo byl super,"nevěděla jsem co odpovědět.
"Nebála ses doufám.Gejšám se přeci o upírech nic neříká,"ozvala se za námi Olivia.
Radši jsem mlčela a pokračovala s Ninou do jídelny.Byly,jak říká Nina,betonové špagety a salát ala namíchej si sám.Dala jsem si salát,ale na výběr toho moc nebylo-strouhaná mrkev,zelí a ledový salát.
Po obědě jsem chtěla Ninu doprovodit,ale stala se tragédie a to doslova.
"Kim,"ozval se za námi chlapecký hlas-Nick, "jak se ti líbil film."
Nick se usmíval,Iason měl neutrální výraz a Nina bradu dole.
"Dobrý,"nevěděla jsem co odpovědět.
"Nechcete hodit domu,"nabídl se Iason a mě spadla brada.
Podívali jsme se na sebe s Ninou, " Nám je to celkem jedno."
"Fajn.Iasone ty vezmi Ninu domu a já si vezmu na starost Kim.Vím totiž kde bydlí,"rozdělil nás Nick.Asi věděl,že se Iason Nině líbí nebo se Nina líbí Iasonovi.
Viděla jsem Olivii,které odedneška budu říkat Oliva,jak společně s kamarádkou Elizabeth zírají na naši čtveřici s otevřenou pusou a hlavně na to jak nasedám k Nickovi do auta a Nina do Iasonova Porsche.Asi si mysleli,že v tom autě budou jako první ony.
"Kim,"obrátil se na mě Nick, "zavolám bráchovi,že bysme vás místo domu vzali do naší vily."
"Tak jo,ale nepředstavuj si pod tím bůh ví co,"usmála jsem se.
Nick se zasmál a vytáhl z kapsy telefon a neuvěřitelně rychlímy pohyby vytočil Iasona.
"Čau,zeptej se Niny jestli nechce místo domu k nám do vily a řekni jí to tak ať si nemyslí bůh ví co,"zasmál se do telefonu.
"Ok,"na chvíli nastalo ticho, "souhlasí."
Po pár minutách jsme dorazili k vile.Byla udělaná z cihel bez omítky a působila jako kdyby byla z devatenáctého století.
"Páni,"zalapala Nina po dechu.
"Tadyten barák je z roku 1856 a postavili jsme ho my,"usmál se Iason a Nick ho šťouchl do břicha, "teda naši předkové my jsme v té době byli na houbách."
Bylo to divné.Byla tu divná atmosféra jako tajemství,které má zůstat skryto.
Nina narazila na mé citlivé místo.
"Kluci každý máme nějakou zvláštní schopnost,ale já ji musím ještě objevit.A Kim už tu svou našla.Zpěv."
"Nino,zpívat nebudu."
"No tak,zazpívej něco,"povzbuzovali mě Iason a Nina.Nick nic neříkal.
"Tak fajn!Ale až se něco stane já za to nemůžu!"
Začala jsem zpívat písničku,kterou jsem ráno slyšela v rádiu a pamatovala jsem si ji.Nina byla jak v extázi,ale kluci stříleli pohledem nejdřív na mě a pak na Ninu.Když jsem přestala zpívat Nina vyskočila a začala divoce tleskat.Kluci taky tleskali,ale na jejich tvářích bylo něco divného.
"Nino,tys to možná neviděla,ale tvářila ses jako zombie a tak se tvářila i třída a holky v Japonsku.Něco tu nehraje,"otočila jsem se na kluky, "na vás to nepůsobilo a to je divné."
"Taky jsem si toho všiml a je to vskutku neobvyklé,"zastal se mě Nick a jeho bratr přikývl.
"Kdy sis toho efektu všimla,"zeptal se mě Iason.
"Když jsem poprvé zpívala na veřejnosti,což je tak sedm let zpátky."
"Kim,"pohladil mě po rameni Nick, "má to efekt jako siréna.Sirény byly,"nestihl dokončit myšlenku,protože skočila jsem mu do řeči.
"Mýtické bytosti,které svým zpěvem lákaly námořníky k útesům na jistou smrt."
Nick kývl.Bylo divné,že s Iasonem a Nickem to nic nedělalo,jako kdyby byli odolní.
Nina koukla na hodinky, "Sakra už je pět.Měla jsem být před hodinou a půl doma.Táta je policejní ředitel a nechá po mě pátrat po celém státě.Hodí mě někdo domu."
Iason se zvedl a s Ninou odešli.
"Nechceš už jít taky domu,"zeptal se mě Nick,když jsme byli sami.
"Mě se tu líbí a domu fakt nechci.I když táta bude zuřit,kde jsem byla tak musím vymyslet omluvu."
"Tak mu řekni,žes byla u jednoho spolužáka na doučování třeba z biologie."
Jenom jsem se usmála.Koukla jsem se Nickovi do očí.Nebyly mosré,ale spíše černé.
"Nicku jsi v pořádku.Tvoje oči."
"Jsem v pořádku a už tě odvezu domu,"Nick se prudce otočil.Když se zase na mě podíval jeho oči byli normální.Divné.Bylo to jako v tom dokumentu,kde se ten chlápek měnil v upíra a pokaždé když si dlouho nic nedal k svačině jeho oči změnily barvu.Co si to namlouvám.Nick by musel mít špičáky a nemohl by chodit do školy a žít s bratrem,teda pokud by bratr nebyl taky upír.
Nick mě odvezl domu.Celou cestu nic neříkal a koukal před sebe.
"Nechceš jít dál,"nabídla jsem mu, "potřebovala bych dosvědčit omluvu před otcem."
"Ne,"odseknul, "tady je moje číslo,aby případně mohl tvůj táta zavolat a já mu to potvrdím."
"Dobře.A tady je moje číslo,"podala jsem mu papírek.jen co jsem zabouchla dveře dupnul na plyn a zmizel v zatáčce.
Kim za ním koukala,ale neotočil se.Tak se vydala domu.Nic nechápala.Nejdříve zjistí,že je asi siréna.Poté co se k ní Nick choval mile se prudce změnil na nepříčetného člověka.A Nina je zamilovaná až po uši.Doma byla pohoda.Otec nad jejím pozdním příchodem neřádil jen Kelly byla neklidná.





