1.Mé jméno je Kim
Přesně ve 11.03 ráno sedmého dvanáctý dosedlo letadlo z Japonského ostrova Hokkaidó na letiště v Salemu. Z letadla vystoupili cestující. Jako poslední šla dívka, ale nevypadala jako Japonka. Spíše míšenka. Měla tmavě hnědé, dlouhé vlasy svázané do copu a zelenýma očima se rozhlížela po letišti.
Když jsem dosedla na letiště byl to divný pocit, už jsem v Americe. Vystoupila jsme z letadla rozhlížela jsem se a hledala svého otce. Stál u východu a mával mi.
"Vítej doma,Kim," pozdravil mě z dálky.
Bylo to divné, protože v Japonsku mě oslovovali celým jménem. Kim Tao Sang.
Po hodině cesty v luxusním BMW, do Portlandu, jsme zaparkovali před obrovskou, světle modrou vilou. Na dveřích bylo jméno-Robert Sang- můj otec, majitel vlivné společnosti v USA.
"Vítejte v Americe, slečno Sangová," pozdravil mě sluha francouzským přízvukem.
"Kim, to je sluha John Piere a tamta dáma je Kelly Blacková, tvá pokojská," představil mi otec sluhu i pokojskou.
"Dobrý den, pane Piere a paní
Blacková," nevěděla jsem, jak je oslovit.
Blacková," nevěděla jsem, jak je oslovit.
"Slečno, můžete nás oslovovat jen Johne a Kelly," usmála se sympatická Kelly, "Odvedu Vás do vašich pokojů."
"Co? Jakých pokojů.Myslíte jen ložnici," divila jsem se.
Kelly se usmála: "K Vašim pokojům se počítá i soukromá koupelna s vířivkou, obývák s vlastním domácím kinem a ložnice."
Vyvalila jsem oči, protože jsem byla zvyklá na pokoj o rozměrech deset krát deset, který jsem sdílela ještě se dvěma dívkami.
"Jsme tady, slečno," ukázala Kelly na veliké dvoukřídlé dveře.
"Kelly, říkej mi prosím buď Kim nebo Kim Tao, protože já si na slečnu asi nezvyknu," usmála jsem se na Kelly.
"Dobře,Kim," Kelly otevřela dveře a mě spadla brada.
První pokoj by něco jako hala, měl růžovou barvu a uprostřed byla pohovka a stolek, a z něj vedlo čtvero dveří.
"Tyto první dveře napravo vedou do ložnice," popisovala mi má pokojská dveře, "Ty druhé vedou do koupelny a ty třetí do obývacího pokoje."
"A co ty čtvrté."
"Na ty bych zapomněla. Ty vedou do šatny."
"Do šatny?"
"Ano, do šatny,"
Kelly zmáčkla růžový knoflík vedle dveří a ty se otevřely. Šatna byla větší než můj pokoj v Japonsku. Byla vymalována žlutou barvou. Naproti dveří bylo obří zrcadlo.
"Napravo je botník a přihrádky na kosmetiku a šperky a nalevo je skříň na oblečení."Pak jsme si prošly ostatní pokoje. Ložnice byla světle modrá a tmavě modrá postel měla nebesa, praktické. A v obýváku byl dokonce automat na popcorn.
"Kim,provedu Vás celým domem."
Prošly jsme nejdříve kuchyň.
"Než si zvyknete na Americkou kuchyni tak váš otec najal tři japonské kuchaře."
Pak jsme se vydali do jídelny a k bazénu. Bazén byl super. V zahradě jsme potkali tátu.
"Jak se ti tu líbí Kim," zeptal se.
"Moc krásné a kdy a kam budu chodit do školy."
"Budeš chodit do místní střední školy, není to škola pro bohaté, ale pár lidí z této čtvrti tam chodí. A začneš za měsíc, aby ses to stihla trochu doučit. A zítra ti sjedu pro učení k panu řediteli Marcovi."
Večer jsem přišla na večeři. Kuchařka Nue So mi naservírovala suchi.Miluji suchi.Po večeři jsem si šla vybalit věci do šatny.Dala jsem si svého plyšového mazlíčka do postele a na noční stolek jsem postavila fotku maminka. Má matka, Fan Tao Chi, byla jedna z předních Gejš. Dokonce jsem si přivezla své kimono. Nevím jaká bude normální střední škola, a co se budeme učit. V Japonsku jsme se učili tance, zpěv a čajové obřady. Teď začínám nový život.
"Vy ještě nespíte" zeptala se mě Kelly, která mě přišla ve tři ráno zkontrolovat.
"Ne,to bude prostředím." Ráno jsme se vzbudila v osm a šla jsem se nasnídat. Poprosila jsme kuchaře jestli by mi udělali omeletu. Byla dobrá, ale byl to stále nezvyk. Za hodinu by se ve škole podával čaj a obřad by trval celou hodinu možná více.Otec mi večer přivezl učebnice a já valila oči, co se ve škole učí. Algebra, historie USA, tělesná výchova, biologie. Pojmi to byli známé, ale moc jsem si nepamatovala. Ponořila jsem se plně do učení a Kelly mi musela pomáhat, protože některé pojmi byli pro mě nové.





