close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola třetí

20. února 2010 v 13:07 | A.Hertlová |  Stříbrný Měsíc
3.Já jsem Nick
Kim se probudila do krásného dne, ale sněžilo. Začala se hrabat v šatníku a nevěděla co si na sebe vzít. Nakonec jí došlo, že do školy musí mít uniformu
No super .V Japonsku jsem takové problémy neměla. No co vezmu si ty bílý džíny s modrým tričkem pomyslela jsem si.
"Kim ty dnes nejdeš do školy?" zeptal se mě, po mém východu z pokoje, táta.
"Jdu. Proč?" nechápala jsme.

"No, nemáš na sobě uniformu a ta je povinná. Nebo změnili školní řád?"
"Do prčice," rozběhala jsem se snad rychlostí světla do pokoje se převléknout.
Za deset minut mám být ve škole.
Stihla jsem to. Do školy jsem sice dorazila po zvonění, ale přece. První hodina byla hudebka. Miluji zpěv a tanec. Gejša, co nás učila zpěvu, mi vždy říkala, že mám snad nadpřirozený talent nebo co. Protože když jsem začala zpívat, všichni se chovali jako v extázi. Ale nadpřirozené schopnosti přece neexistují a stejně tak nadpřirozené jevy typu vlkodlaci,duchové,upíři nebo čarodějnice.
"Kim," obrátila se na mě profesorka Woodová při hodině, "Nechceš nám něco zazpívat. Slyšela jsem, nemýlím-li se, že máš prý velice zvláštní nadání na zpěv."
"No, říkali to, ale nevím jestli to je dobrý nápad," odpověděla jsem.
"Ale Kim, co je na nadání špatného?"
"Kim, ty se přitom posráváš, co. Nebo kvíkáš jak postřelená ropucha," ozvala se Olivia Prestová.
Olivia byla třídní, jak to říct ,no zkrátka-spala snad ze všemi kluky z ročníku, alespoň to říkala Nina.
Vypadala jako kopie Pamely Anderson a okopírovala i její poprsí velikosti deset, ale vypadala hodně nelidsky- měla černé vlasy a šedivé oči.
"Olivie, buď zticha. A ty,Kim, pojď zpívat," vložila se do toho profesorka.

Dobrovolně jsem šla před tabuli a začala zpívat starou Japonskou melodii z roku 756. Při zpěvu jsem se rozhlížela po třídě a všichni se chovali úplně stejně jako dívky se kterýma jsem byla předtím ve škole pro budoucí Gejši. Ze zpěvu mě vyrušil až učitel Benett, který učil ve vedlejší třídě, stejný ročník jako jsme my (ale oni jsou lepší) fyziku. Celá třída i profesoři si stoupli a začali tleskat jako o život.
"Já říkala, že to nemám dělat. Všichni jste byli jako v extázi," koukla jsem se na stále tleskající profesorku.
"Máš jenom talent a oni byli unešení tvím nadáním. A já tomu vůbec nerozumím," ozval se profesor Benett.

Celý den proběhl normálně. A u oběda se Nina rozpovídala.
"Víš, kdo je na celé střední asi ten nejúžasnější kluk. No vlastně jsou dva."
"Kdo to je?"
"Nevím jak se jejich jména skloňují,ale jmenují se Iason a Nick Hati. Jsou to dvojčata, ale skoro vůbec se nedají potkat. Já na ně narazila jen jednou a myslela jsem,že se sesypu.ÍÍÍÍÍ."
Po obědě a básnění o těch záhadných bratrech jsem se vydala rovnou domu. Běžela jsem si udělat úkoly a převléknout se.Asi po hodině strávené v pokoji jsem uslyšela bouchnout dveře. Táta je doma. Vyběhla jsem z pokoje přímo na schody a nestačila jsem se divit. Byl to můj otec, ale nebyl sám. Po jeho bocích kráčely dvě skoro nahé šlapky. Nevěděla jsem, co dělat. Rychle jsem vběhla do pokoje, popadla mikinu a utíkala nouzovým východem ven. Ocitla jsem se na zadní zahradě. Od tamtu vedly dveře přímo na takovou hodně velikou louku, která vedla do lesa.

Kim běžela závějemi a asi po tři sta metrech zakopla. A zůstala tam jen tak ležet a myslela si, že umře, protože sem jen tak nikdo nepřijde.

"Sněhurko, jsi v pořádku?" uslyšela jsem příjemný chlapecký hlas, "Sněhurko, otevři alespoň trochu oči."
Trochu jsem oči otevřela. Ten kluk byl doopravdy moc krásný. Krátké hnědé vlasy měl upravené jak teenagerská filmová hvězda. A měl krásné modré oči.
"Myslím, že mi nic není. Jsem Kim."
"Dobře, Kim. Já jsem Nick. Nick Hati, " o můj bože, to je ten kluk, jak mi o něm a jeho bratrovi vyprávěla Nina.

Pak se jí podíval přímo do očí, "Teď na pár minut usneš, ano Kim."
"Dobře, " odpověděla mu a zavřela oči.
Když jsem se probudila ležela jsem v dece, na pohovce u krbu a vedle mě na židli seděl Nick.
"Co? Kde to jsem?" zeptala jsem se a v hlase mi byl cítit strach.
"Klídek. Jsi u mě ve vile. Neboj nic ti neudělám. Není ti zima. Máš úplně promočené oblečení," řekl tiše Nick.
"Trochu mi zima je, ale pro oblečení bych musela domu. Tak to je jedno."
"Nechci abys chytla zápal plic. Tak ti půjčím něco svého. Bude ti to velké, ale neonemocníš."
"To je dobrý já," Nick už byl na schodech a po chvíli tu byl s hromádkou oblečení.
"Koupelna je hned pod schody."
"Díky," řekla jsem a určitě jsem byla rudá až za ušima.
Šla jsem se tedy převléknout. Tričko jsem neměla mokré, ale hodila jsem na něj Nickovo tričko. Měl pravdu. Do kalhot bych se vešla nejméně tři krát a tričko, i když mělo krátký rukáv, tak jsem měla rukávy až k zápěstí. Poté jsem se trochu upravila. Linky na očích jsem měla rozteklé, tak jsem je musela trochu setřít. Po deseti minutách jsem vyšla z koupelny. Nick ke mně přiskočil vytrhl mi kalhoty a mikinu z ruky a položil, teda spíše, úhledně rozprostřel na topení.

"Tos nemusel, Nicku. Ono by to uschlo samo," opáčila jsem se proti jeho reakci.
"Myslím, že v Japonsku jste tak tuhé mrazy neměly, a proto nechci abys chytla nějakou příšernou nemoc,"usmál se a na kluka co zná holku jen necelou hodinu se příšerně staral.
Pak jsem se pohodlně usadila u krbu a koukala na oheň.
"Máš moc krásné jméno Kim," posadil se a druhý konec pohovky.
"Ani ne. Celým jménem se jmenuji Kim Tao Sang. Sang není japonské, ale katalánské a znamená krev," Nick se začal jak blbeček nad mým výkladem smát, "Co sem řekla tak vtipnýho?"

"Nic Kim," stále se dusil, "Moje jméno, Hati, znamená v malajštině srdce," teď jsem se začala smát já a ani jsem si neuvědomila,že jsem se mezitím přesunula blíž k Nickovi.


"Teď chápu proč jsi mě našel. Srdce vždy najde krev."
Tak jsme si povídali celou hodinu o blbostech. Náhle od dveří vešel kluk.A koukal na mě s otevřenou pusou.
" Iasone to je Kim. Kim to je Iason, moje dvojče," představil nás Nick.
Iason vypadal doopravdy jak jeho dvojče až na oči. Iason neměl modré oči, ale čokoládově hnědé.

"OK. Tak já už půjdu, ale nejdříve se převléknu," zvedla jsem se z pohovky a šla si pro oblečení.
Už bylo suché. Rychle jsem se převlékla. Podala jsem Nickovy oblečení a chystala jsem se jít domu, ale on mě chytil za paži.

,,Počkej vezmu tě domu,'' řekl a probodl bráchu pohledem.
"Moc díky. Doufám, že už budou ty šlapky pryč."
"Šlapky? " zeptali se jednohlasně Nick i Iason.
"Ale, utekla jsem z domu, protože jsem zjistila, že můj otec si domu vodí štetky z ulice."

Kim poprosila Nicka, aby zastavil tak o dva domy dál, aby nebyl nápadný. Když dorazila domu otec byl na noční. Celou noc na to divné setkání myslela a ve snu si opakovala věci na zítřejší test ze zeměpisu. Téma Japonsko.

Když jsem se vrátil domu, stále jsem měl před očima Kim. Můj bratr, Iason, seděl s naštvaným výrazem na pohovce.
"Ty vole, zbláznil ses!" začal na mě křičet,
"Já sem taky zabouchej do jedný holky ze školy, ale nevodím si ji domu. A ty snad chceš, aby vyšlo na povrch co sme a my jsme…"
"Já jí nic neřeknu. A mimochodem líbí se mi ,ale to je vše. Zatím. A našel sem jí a mrzla a její emoce byli hodně silné a nešlo tomu odolat. Pochop to konečně ty idiote,mohla umřít," pokusil jsem se nemluvit slovy, která mě ihned napadla.

"Možná máme jinou povahu než ostatní, ale my jsme to co jsme a to se nezmění. A divný je, že tak tvoje Kim je velice podobná své spolužačce. Nině."

"To máš fakt, ale sám si to řekl-nemůžem mít vztah s někým, kdo není stejný jako my. Du spát."

"Jasně a ať se ti o ní zdá a pak budeš celej tejden slintat."

Odešel jsem do pokoje a litoval, že nemám její číslo. Zítra ve škole ji zkusím odchytit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters
free counters


Free Visitor Maps at VisitorMap.org