close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Kapitola desátá

5. dubna 2010 v 14:57 |  Stříbrný Měsíc
Kim se ráno probouzí,ale Nick nikde není.Nevěděla co dělat.

Ještě než jsem otevřela oči tak jsem se protáhla.Když jsem se po pár minutách uráčila otevřít oči byl v pokoji chaos.Všude po zemi,teda v rohu a u postele,oblečení a Nick tu chyběl.To utekl a už se nevrátí?Blbost!To by mě nenechal v bytě.Možná bude dole.Rychle jsem na sebe natáhla alespoň kalhotky a Nickovu mikinu,byla mi jak jinak než ultra velká,a vydala jsem se po vile ho hledat.
"Nicku!"zavolala jsem,když jsem sešla ze schodů.Nikdo neodpověděl.

Prošla jsem obývací pokoj,taky nic.Vkoukla jsem z okna,zase nic.Po pěti minutách jsem to vzdala a šla jsem zpět nahoru.A to bylo překvapení.Nick stál u zdi.Obraz,který tam visel,byl na zemi a z toho místa šlo příjemné teplo.
"Ahoj Sněhurko,"pozdravil mě Nick přátelským tónem,ale ani se od zdi neotočil.
"Hledala jsem tě,"odpověděla jsem a sedla jsem si na postel.
"Já jsem tě nechtěl budit.Vypadal jsi jak křehká porcelánová panenka.A já jsem se tak bál,abych ti neublíži tak jsem šel na jeleny a pak jsem vyloupil místní banku.Krevní banku."
Nick zavřel trezor a jedním krokem už byl u mě.Sedl si vedle mne a začal mě líbat na krku.Teď jsem se nebála,protože byl čerstvě nakrmený.Jedna věc mi stále vrtala hlavou a tak jsem tu úžasnou chvilku narušila.
"Nicku,jak je to z upířím,ehm,rozmnožováním,"určitě jsem byla rudá jako rajče a s černou XXL mikinou to byla určitě bomba.
"Tak to ti vysvětlím rád.Upíři jsou plodní,ale pouze v případě,že musejí spát se smrtelnicí,"vesele na mě mrknul.
"Co!"zakvičela jsem.
"To není vše.Přímo při tom musí upír sát krev z partnerky a ta to na 99% nepřežije.A když jo,pak ji musí dát trochu své krve.Pak bude tak pět hodin spát.A až se probudí bude nejen člověk,ale taky těhotná,protože jiné faktory na to nemají vliv.Tak se toho,že se v šestnácti staneš matkou nemusíš vůbec bát."
"Uf.Nebylo by moc pěkné jít za pár měsíců do školy a vypadat jako balon."
Oba dva jsme se začali smát.Když jsme se dostatečně vysmáli napadla mě další otázka.Ale byla to fakt stupidní otázka.Nic méně.
"O upírech se říká,že jsou studení,ale ty máš normální teplotu."
"No odpověď je prostá.Čím lépe se krmíme tím víc naše teplota odpovídá normálnímu člověku.A teď už lásko nemáme moc času za chvíli je tu Trix a spol a budou chtít znát podrobnosti."
"Nicku,chci ještě něco,ale ty se toho bojíš,"podívala jsem se mu do očí a on ihned pochopil.
"Vážně?Jestli to chceš vyhovím ti,ale jen trochu."
Jen jsem kývla a nastavila jsem krk.
"Tak ne Kim.Tam je tepna.Druhá strana bude lepší a,"vytáhl dýku, "když ti ten krk naříznu bude se ti lépe hojit než když ti ho nakousnu."
Tak jsem otočila hlavu na druhou stranu.Pak mě Nick řízl a trochu to bolelo,ale pak už jsem jen cítila jeho rty,jak mi vysávají z těla životodárnou tekutinu.Nevnímala jsem čas.Měla jsem poct,že je to mnohem krásnější než to co jsme dělali včera večer.Bylo mi vše jednou.Pak se Nick najednou odvrátil.
"To už by ti mohlo stačit.Jsi bledá jak křída.Nechceš transfuzi."
"Ne,ale díky."
Pak už mě jen držel v náručí.Ranka se mi zahojila ani ne za deset minut.Náhle Nick zpozorněl a vstal a podal mi mé oblečení.Z jeho výrazu jsem poznala,že už jsou tu.Na nic jsem nečekala a rychle jsem se oblékla.Pak jsem uslyšela cvaknou kliku.
"Jsme tády,"zasmála se Nina a já poznala,že asi něco pila.
Slezla jsem ze schodů.A zasmála jsem se.
"Že vy jste něco pili,"šibalsky jsem na Ninu a Trix mrkla.
"Vychlastali jsme jen jednu basu a to všichni,"zazpíval Trixie.
"No to je skvělí.A já si myslela,že se upíři nemůžou opít."
"Můžou,ale dá to práci,"zasmál se Nick a já přímo nadskočila,protože stál za mnou.
Věděla jsem,že kdyby na tohle přišli Ninin táta tak by ji zabil.Opít se a v šestnácti.Musí zde přespat.
"A jak ste si to užili,"zasmál se Ben a bylo poznat,že ten mám nejvíc napito.
"Dobře,"odpověděla jsem rychle.
"Bylo to nejlepší co jsem kdy zažil a rád bych si to zapakoval,"odpověděl Nick a přešel ke mně.Cítila jsem jak rudnu.
"Vy se teď jděte prospat a my půjdeme ven.Ok,"poprosil je slušně Nick
"Jasně,vole,"zasmál se Iason.
S Nickem jsem se šla projít.Bylo to lepší než koukat na tu partu opilců.Cítila jsem se trochu divně po té menší krevní ztrátě.Jako by Nick vycítil,že se chystám omdlít,tak mě chytil za pas.Cítila jsem se s ním tak bezpečně a měla jsem pocit,že jsme středem vesmíru.Nechtěla jsem se ptát kam jdeme.Les byl po ránu tak živý.
Nick se najednou zasmál.
"Co se děje,"zeptala jsem se.
"Ani se nezeptáš kam jdeme,"odpověděl se širokým úsměvem.
"Vím,že mi nic udělat nechceš,ale když ti to udělá radost.Kam jdeme?"
"Kousek tady je rozpadlý dům.To kdysi byl můj domov."
"Aha,no doufám,že se neproměníš na netopýra a neodneseš mě bůhví kam."
Nick se otočil přímo na mě a políbil mě.Vůbec jsem tuto reakci nečekala.
"Upíři nemohou létat ani měnit podobu."
I teď v zimě trochu svítilo slunce.Šli jsme hodně pomalu.Došli jsme k polorozpadlé barabizně.Zamrazilo mě.Zde to všechno začalo-zde se Nick proměnil v upíra.Možná mi začne vykládat historii jeho rodu.
"Tak tady to začalo.Můj otec byl vysoce postavený úředník,"začal když jsem se posadili na lavičku, "nastěhovali jsme se do tohoto domu.Mě a Iasonovi bylo v té době patnáct a už jsme se pohlíželi po děvčatech z vesnice a otec už chtěl vidět nevěstu."
Začala jsem se trochu usmívat.Nick ženatý už v patnácti.
"Nesměj se.V tý době to bylo normální.A ty už by si nejspíše taky dávno byla vdaná.Kde jsem skončil.No prostě už otec chtěl vnoučata.Já a brácha jsme si jednou hráli na vojáky a běhali jsme po lese.Po pár minutách jsme narazili na dům.Na zahradní houpačce seděla ta nejkrásnější dívka,kterou jsme kdy viděli.Jmenovala se Melisa.Otci jsme nic neřekli.Když jsme tam šli o pár dní později po domu nebylo ani stopy.Jen Melisa a pár jejich služebných prohledávaly popel.Zašli jsme tam a nabídli jsme jim domov u nás doma.Tak to šlo několik let a my neměli ani podezření co je zač.Oba jsme pěkně žárlili nejen na sebe,ale i na dalších pár kluků se kterými trávila Melisa čas.Když mě a bráchovi bylo devatenáct šli jsme se projít do lesa a vyjasnit si co s Melisou.Ale po pár metrech jsme Melisu a její služebné našli jak se krmí.Odpornej pohled.uviděli nás a vše nám vysvětlili,ale nikomu jsme to nesměli říct,protože když jim shořel dům udělali to lidé,kteří si mysleli,že to jsou upíři.Pak už zbytek příběhu znáš."
Koukala jsem na něj a nevěřila jsem tomu.Nick a Iason se hádali kvůli Melise.Možná byla krásná,ale to muselo být podezřelé.
"Jak stará byla Melisa když jste ji poznali?A jak vypadala?"
"Bylo jí dvacet tři let,ale narodila se již v roce 1579.A chceš vědět jak vypadala,"podíval se na mě a já kývla, "tak chvíli počkej."
Nick odběh bůh ví kam.Vrátil se s truhlou.Pěkně starou truhlou.Co v ní bude.Mrtvá Melisa?Netopýr?Co to zase vymýšlím.Nick truhlu otevřel a vypadli z ní překrásné,zaprášené šaty v pastelově růžové barvě a k nim ladící střevíčky a malá truhlička.
"Tady to jsem si schoval na památku.Jsou to její šaty,které vyhodila,protože jsou potřísněné krví,"ukázal na skvrnu na horní části šatů a pak otevřel truhličku,ze které vypadl obrázek, "A toto je její portrét.Měla úžasné černé vlasy a černé oči.A když si oblékla tyto šaty vypadla jak víla.A ty si vypadala jako víla dnes ráno naboso a jen v mojí mikině.Tu mikinu už nikdy nehodím do pračky.Ale měla jeden zlozvyk vlastně dva.Kousala si nehty a občas si zapálila doutník.Jak mě doutníky smrděli a smrdí."
"Jaký bys měl názor kdybych se rozhodla stát se tím čím jsi ty?"
"Byl bych proti tomu.Když začínal mít otec o Melise podezření přidal se k zabijákům upírů.Pak jsem se změnil já a Iason.Otec na to přišel a my dva jsme ho přizabili a pak jsme utekli.Vím jaké jsou pocity když seš v tom nová a nechci abys to prožila."
"A jaké jsou pocity."
Nick se mi podíval do očí a vrátil se ke mně na lavičku.Prstem mi objel tepnu na krku.
"Vše co jsi cítit před tím bude silnější.Ale hlavně budeš chtít stále zabíjet.I když zabiješ třeba deset lidí naráz stále ti to nebude stačit.Sebemenší kapička krve tě dokáže pořádně vyřídit."
Radši jsem se už na nic neptala a přitiskla jsem se blíž k Nickovi.Věděla jsem,že Nick ani nikdo z jeho blízkých nezabíjí lidi.Bylo mi jasné,že jestli budu chtít být s Nickem budu se jednou se budu muset stát upírkou.A už bych se měla vrátit domu.Proč mám poslední dobou ten pocit,že se mi něco stane.Nevím proč jsem měla nutkání jít k oceánu.
"Nicku,já už bych chtěla jít domu."
"Tak dobře.Myslíš k otci."
Kývla jsem.Došli jsme do vily.Zabalila jsem si věci a šli jsme domu.Doma jsem hodila věci na podlahu a utíkala jsem nejkratší cestou k oceánu.Byl krásný modrý a uklidňoval mě.Za to nejspíše mohou mé siréní sklony.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama


free counters
free counters


Free Visitor Maps at VisitorMap.org