Myslím, že tahle maturitní řeč byla snad nejlepší jakou jsem kdy slyšela. Na obrázku je napsána celá. ♥(v celém článku je překlad)

Když nám bylo pět, ptali se nás,
čím chceme být, až budeme velcí.
Naše odpovědi byli asi takovéto.
Astronaut, prezident nebo v mém případě princezna.
Když nám bylo deset, ptali se znovu.
Odpovídali jsme rocková hvězda, kovboj
nebo v mém případě zlatá medailistka.
Ale teď, když už jsme velcí,
chtějí opravdovou odpověď.
Co třeba tohle...
Kdo to má sakra vědět?
-Teď není čas na správná rozhodnutí.
Je čas dělat chyby.
Nastoupit do špatného vlaku
a někde se zaseknout,
zamilovávat se...a hodně.
Jako hlavní obor mít filosofii,
protože z té žádná kariéra nekouká.
Změnit názor a změnit ho
znovu. Nic totiž není věčné.
Tak dělejte tolik
chyb, kolik jen můžete.
Pak, až se nás zase zeptají, čím
chceme být, už nebudeme muset hádat,budeme to vědět.







Jo, ta její řeč byla mnohem hezčí než ta naše, která byla plná klišé o nových možnostech a děkování lidem, který jsme v životě neviděli.