close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Stříbrný Měsíc

Kapitola osmnáct(závěr)

11. června 2010 v 15:20 | *Anna*

Tímto dílem končí první část a začíná nový příběh. Najdete ho zde

Dorazili jsme do Olympijského Národního parku kolem desáté.Sice se tu nesmí tábořit,ale Nick dostal zvláštní povolení tábořit na okraji parku.Rozdělali jsme stan a upravili vnitřek stanu(tím myslím nafouknutí matrace a tak dále).Nick rozdělal oheň a dotáhl kládu na sezení.Už se stmívalo a já jsem doběhla pro vodu na pozdější uhašení ohně.Sedla jsem si k Nickovi a on si mě přitáhl blíže k sobě.Nikdo sem teď nepřijde,protože sem nikdo nechodí-jsou tu totiž medvědi a pěkně agresivní,ale upírům to může být jedno.Po několika minutách mě to zírá do ohně fakt nebavilo.
"To tady budeme celou noc čučet do ohně.To snad sis snad v autě řekl,že budeš držet celibát?"prolomila jsem to trapné ticho.

Kapitola semnáct

10. června 2010 v 17:19
Všichni se na mě dívali z hrůzou v očích.A proč ne když mi Malvatova krev stříkla na obličej.Nick se ke mně vydal a setřel mi krev z obličeje.Nina byla bledá jak čerství sníh a Iason stál ochranářsky před ní.Ben stál klidně a Trix se smála,jak bylo jejím zvykem.Nick poručil Benovi a Iasonovi,aby radši šli domu,protože si chce se mnou promluvit o samotě.Když jsme byli konečně sami Nick se na mě podíval pohledem,který jsem dosud neznala.
"Co se to s tebou sakra děje,"skoro zakřičel.
"Já jsem v pohodě.A zbavila jsem svět jedné obludy.Tak byste mi měli být vděční,"usmála jsem se.
"Máš pravdu,ale ty se chováš dost divně.Ty sis toho nevšimla zabila jsi ho jen jednou ranou a to nikdo jiný nedokázal.Jak si předpověděla co udělá."

Kapitol šestnáctá

29. května 2010 v 12:23
Ráno jsem se probudila v devět a Nick tu stále ležel.Oba jsme vstali současně a já první okupovala koupelnu.Když jsem vylezla,Nick se tam zamknul.Šla jsem do obývacího pokoje a z okna jsem se koukala na moře.Pak jsem spatřila člun jak jede přímo na náš ostrůvek.Že by má noční můra byla vize.

"Nicku ihned sem pojď,"zakřičela jsem a Nick už u mě stál oblečený.
"Co se děje?"zeptal se a nic nechápal.
"To v noci byla vize.Tamten člun jsem viděla.Jdeme,"pokynula jsem ke dveřím.Nick šel první.Byli to piráti.Měli kulomety a já stála jako opařená.
"Co chcete,"zakřičel Nick na neznámé.
"A heleme se kluk a holka.Toho kluka zabijte a s tou kočkou si ještě pohrajem,"zasmál se jeden z nich.Všichni na nás namířili zabraně a já už to nevydržela.

Kapitola patnáctá

8. května 2010 v 18:49
O dva měsíce později
Kim se připravuje na zítřejší svatbu.Má dlouhé bílé šaty s vlečkou a růže do vlasů.Všichni trvají na tom,že Nick nesmí Kim ve svatebním vidět.Nick se s Iasonem dohodl,že až jeho a Kim oddají tak oddají i Iasona s Ninou.Na Nině u je vidět,že trochu více přibrala díky té holčičce.Iason už připravuje pokojíček pro malou a Nick mu pomáhá,aby se zabavil.

Dneska jsme zkoušely s mamkou,mamkou Niny a Ninou svatební šaty.Nina si vybrala bílé šaty bez ramínek dlouhé až na zem,které krásně zvýrazňovaly bříško.Taky si k nim vybrala korunku se závojem.Vypadala jak princezna.A já jsem měla také bílé šaty,ale s ramínky a vlečkou,protože to byl vždy můj sen.Závoj jsem měla podobný jako Nina,ale ten můj zakrýval i záda a byl delší.Když jsem se vedle sebe postavili před zrcadlo bylo to jak z pohádky.A o maminkách ani nemluvím.Moje mamka si vybrala světle modré šaty ke kolenům a Ninina mamka měla šaty růžová a dlouhé taky ke kolenům.Dneska měli budoucí manžílci oslavovat loučení se svobodou a mi tu měli mít dámskou jízdu,ale nakonec se z jízdy studentek stala i jízda s maminkami.Byla to vážně zábava.Je půlnoc a já pudu za dvanáct hodin vdaná a Nina taky.

Kapitola čtrnáctá

2. května 2010 v 9:47
Ráno bylo krásné.Dokonce svítilo slunce.Nejde se sice do školy,ale je ten ples.Mamá si sehnala červené šaty,táta půjde v obleku s červeno-černou kravatou a jeho přítelkyně bude mít černé šaty.Poprosila jsem rodiče jestli mě po plese nemůže vzít Nick domu.Souhlasili.Večera se snad nedočkám.V pět tam mají být studenti a v šest rodiče.Nervy mám až v úplně na dranc.Táta objednal pro mě,mámu a svou přítelkyni profesionální kadeřnici a maskérku.Já se tak těším,protože za dva dny se stěhuji pryč.

Kapitola třináctá

23. dubna 2010 v 20:13
O tři roky později.
Vše je normální.Nina je s Iasonem nelidsky šťastná,Ben a Trix bydlí v Atlantě a Kim s Nickem jsou stále zamilovaní.Poslední měsíc do maturity.Kim na vizi stále nezapomněla,ale ještě se to nestalo.Dnes má přijet Kimina máma a oficiálně se setkat s Nickem,Ninou a Iasonem.Nick přespal u Kim,ale její otec měl podmínku-nesmějí něco dělat.

Zatracený budík.Máma je tu až za hodinu.A ani ho nemůžu vypnout,protože mi ruce drží Nick.
"Kim,nechceš ten budík vypnou,"pošeptal mi rozespale do ucha.
"Vypnula bych ho,kdybys mi nedržel ruce,"usmála jsem se a Nick mi ruce pustil.Vypnula jsem budík a už jsem se chystala vstát,ale Nick mě zatáhl zpět a začal mě líbat.Věděla jsem,že to nemáme dělat když je tu táta,ale bylo mi to jedno.Najednou jsem uslyšela zaklepání.

Kapitola dvanáctá

17. dubna 2010 v 9:13
Ráno jsem se probudila vedle Nicka na podlaze.Nina spala na gauči,Iason v křesle a Trix na Benově klíně.Hotová pohoda.Ale ne nadlouho.Musíme vstávat a pořádně se najíst-teda alespoň my,lidé.Rychle jsem mrkla na hodiny.Ups,půl jedenácté a podle mé včerejší vize máme sotva dvě hodiny.
"Nicku,"zašeptala jsem, "včera jsem měla vizi a podle té se s nimi máme setkat přesně za hodinu a padesát tři minut.Vstávej.Musíš se napít."
"Cože?!"vyskočil Nick, "proč si včera nic neřekla.Vzbuď ostatní a jestli nebudou chtít vstávat řekni mi a já jim dám pěstí.A to jsem proti násilí."

Kapitola jedenáctá

11. dubna 2010 v 13:55
Oceán mě neskutečně uklidňoval.Bylo tu ticho,jen šumění vln za chladného lednového vzduchu.Nebylo tu ani živáčka.Měla jsem obrovské nutkání skočit do té ledové čiré vody.Sundala jsem si boty a skočila jsem z okraje útesu.Myslela jsem,že se budu muset po pár sekundách vynořit pro vzduch,ale ne potřebovala jsem ho.Plavala jsem pod vodou bez potřeby se nadechnout.Když jsem se vynořila byla jsem snad kilometr od břehu,ale necítila jsem únavu.Rychle jsem doplula zpět popadla jsem boty a utíkala k Nickovi.
Nick seděl na zápraží a když mě uviděl přibíhat celou mokrou a bosou rozeběhl se ke mně.
"Co se ti stalo!Pojď dovnitř,"popoháněl mě do domu.

Kapitola desátá

5. dubna 2010 v 14:57
Kim se ráno probouzí,ale Nick nikde není.Nevěděla co dělat.

Ještě než jsem otevřela oči tak jsem se protáhla.Když jsem se po pár minutách uráčila otevřít oči byl v pokoji chaos.Všude po zemi,teda v rohu a u postele,oblečení a Nick tu chyběl.To utekl a už se nevrátí?Blbost!To by mě nenechal v bytě.Možná bude dole.Rychle jsem na sebe natáhla alespoň kalhotky a Nickovu mikinu,byla mi jak jinak než ultra velká,a vydala jsem se po vile ho hledat.
"Nicku!"zavolala jsem,když jsem sešla ze schodů.Nikdo neodpověděl.

Kapitola devátá

28. března 2010 v 17:31 | A.Hertlová
Ráno se Kim probudila,ale vůbec nechtěla vstávat.Ale byla škola tak musela jít.

Zatracený budík.No co se dá dělat.To bude zas dnes den.Ve škole písemka z angličtiny a odpoledne porada.Když jsem se dobelhala po schodech dolu táta stál u telefonu a s někým mluvil.
"…ano pane,vyřídím.Nashledanou,"uslyšela jsem tátovu poslední větu.
"Co se děje tati,"zeptala jsem a zívla jsem.
"Škola dnes není,"odpověděl se strachem, "když dnes ráno přišel pan ředitel do školy nalezl v kuchyni mrtvou,částečně spálenou paní kuchařku Evensovou a zohyzděného školníka pana Mobileho.Nejspíše zase tamta věc.Vlkodlak."

Kapitola osmá

22. března 2010 v 15:07 | A.Hertlová
Ráno se Kim vypravila za Nickem domu.Bála je,že se ještě nevrátil.Nick seděl na křesle na ruce měl pytlík s ledem.
Doufám,že se nic nestalo.A zítra si půjdu dělat řidičský průkaz.Jeho dům se zdál opuštěný.Zaklepala jsem a přišla otevřít Trixie.
"Ahoj Kim.Jdeš za Nickem.Je v obýváku a já jdu na lov,"usmála se Trixie a zmizela.
"Ahoj a dík."
Vešla jsem do domu.Kluci byli v obývacím pokoji.Iason se klidně pil krev z rádcovského pytlíčku a Nick seděl na křesle na držel si ruku.

Kapitola Sedmá

12. března 2010 v 20:52 | A.Hertlová
Kim se ráno probouzí v cizí posteli a vedle postele na křesle sedí Nick.

Ach jo.ono už je ráno.Počkat!Kde to jsem.A sakra,jsem u Nicka doma.
"Dobré ráno Sněhurko,"pozdravil mě Nick z křesla, "jak ses vyspala."
"Dobře ba přímo skvěle.Ale ty ses asi moc dobře nevyspal,"odpověděla jsem při pohledu na něj na stoletém křesle.
"Nepotřebuju k životu spánek.Když nebudu pár dní spát nic se nestane,ale pak máme větší potřebu lovit.Proto spíme."
"Ukážeš mi ten dopis."
"Jo,"Nick se zvedl a neuvěřitelnou rychlostí se přesunul ke skříni a donesl mi,zase tou super rychlostí,dopis.
"Co je to za jazyk,"nerozuměla jsem písmu.
"To je španělština.Přečtu ti ho.Nicku,je mi to moc líto,ale musela jsem to udělat.Dnes už mě neuvidíš.Odešla jsem.Tvůj život se po včerejšku od základů změnil.Jsi upír a pokud chceš proměnu dokončit musíš se hodně nakrmit,minimálně zabít tři lidi,nebo zemřeš.Nehledej mě.Nikdy.Promiň,ale to samé jsem udělala tvému bratrovi a těm dvou sluhům dvojčatům-Ernestovi a Johnatanovi.Vy jste jediný věděli co jsme zač a lidé už mě a mé služebné začaly podezřívat.Sbohem.Navždy.Melisa."
Pusu jsem měla otevřenou a koukala jsem na Nicka jak to monotónně přečetl.V jeho hlase nebyli emoce,žádný smutek ani nic jiného.
"Zavři pusu nebo ti tam vlítne moucha,"napomenul mě Nick.
Nenapadlo mě nic jiného.Chytla jsem ho kolem krku a převalila jsem se s ním na postel a políbila jsem ho.Koukal na mě jak na ducha.
"Neboj.Nebudu dělat to co myslíš,ale pamatuj si.Seš v přítomnosti a Melisa je minulost."

"Haló.Nicku,Iasone je tu někdo!"ozval se neznámý hlas z chodby.Podíval jsem se na Nicka a on se jen usmál.
"Nicku,kdo to je?"
"Má kamarádka.Upírka Trixie.Seznámím vás."
Chytil mě za ruku a vedl mě po schodech dolu.Bála jsem se co ta bude.Trixie byla neuvěřitelně krásná.Hnědé vlasy až na zadek a zelené oči a obličej měl ostré rysy a krásné plné rty.Postavou byla trochu vychrtlá,ale vysoká.
"Nicku,ráda tě vidím.A kdo je tohle,"zeptala se Nicka Trixie a ukázala na mě.
"To je moje přítelkyně.Kim.Kim tady to je Trixie.U sociálky předstírá mojí starší sestru."
"Ahoj Kim.Ano dělám jim starší sestru,ale ve skutečnosti je mi od roku 1836 patnáct.Divný co."
"U upírů moc ne,"zasmála jsem se.
"Tak,jak dlouho už jste spolu,"zeptala se Trixie.
"Od včerejška,"odpověděl pohotově Nick.Trixie překvapeně vykulila oči.
"Nicku,asi bych měla jít domu.Je už deset hodin,"upozornila jsem Nicka.
"Trixie počkáš tu,já jen hodím Kim domu."
Trixie kývla.
Nick mě posadil do auta.V půlce cesty mě napadla taková blbost,že jsem se musela zeptat.
"Nicku,měl si někdy ty nebo Iason něco s Trixie.Jestli nechceš nemusíš mi to říkat."
"Jo,jednou a to už je asi tak sedmdesát let jsem Trixie sváděl a skoro se mi to povedlo,ale já jsem ještě s kým nemiloval a proto jsem radši utekl."
"Ani s Melisou si nespal?"
"Ne,sloužil jsem jí jen jako potrava a hračka,ale ona to nikdy nechtěla.Ale Iason se s Trixie vyspal a pár měsíců spolu chodili a pak zůstali dobrými přáteli."
"Ty si ještě s nikým ještě nespal?"
"Pochopila si to správně."
"Ok.Tak radši jiné téma.Doprovodíš mě až do bytu."
"Jestli chceš.A nebude táta nadávat."
"Možná,ale mám výmluvu.Já jsem krev a ty jsi srdce a tyto dvě věci musejí být spolu.Jo,když jsme se poprvé potkali,když jsi mě našel,jak si mi to řekl. "
"Sněhurko,a tak ti budu říkat dál.A mimochodem česnek na mě nepůsobí.A když chceme donutit lidi k něčemu tak jim musíme dát svojí krev třeba do pití nebo jídla."
Dojeli jsme ke mně domu.Chtěla jsem si otevřít dveře,ale Nick byl rychlejší.Šli jsme pomalím,velmi pomalím krokem k domu.Nick mě chytil za ruku tak jsem se nebránila.Před zápražím se už chtěl loučit a já si ho pěkně přitáhla zpět.
"Půjdeš se mnou domu."
"Jak si myslíš,že bude tvůj otec reagovat."
"To je mi jedno,"rychle jsem otevřela dveře a zakřičela jsem na celý dům, "jsem doma!"
"OK.Tak já už jdu,"Nick mě chtěl jen políbit na tvář,ale já ho musela políbit pořádně.Otec stál na hoře a s úděsem ve tváři nás pozoroval.
"Přeji krásné ráno,pane Sangu.Nebojte už jdu domu,"pozdravil tátu Nick.
Otec jen kývnul a Nick vykráčel ze dveří.Otec stále koukal na mě jak utržený ze řetězu.No jo dcera má přítele.Dobře a už se těším co řeknou ve škole.

Kolem druhé mi zazvonil mobil byla to Nina.Rychle jsem mobil zvedla.
"Ahoj,u telefonu Kim,"pozdravila jsem.
"Ahoj Kim neuhodneš co se včera stalo,"pozdravila mě.
"Tipnu si.Iason tě požádal o ruku."
"Ne,to by rodiče trefil šlak.Ale včera jsme byli u rybníka,teda spíše jezera,a tam tečka,tečka,tečka."
"Nechápu,ale mě se stalo taky něco super."
"Ach jo,u nás ve škole znamená toto slovní spojení sex.A co se stalo tobě."
"Včera jsem šla
s Nickem do lesa a začali jsme si povídat o minulosti a pak mě políbil a já se nebránila.Pak jsem u něj přespala."
"Můj Bože,obě chodíme s upíry.Nechceš se dneska sejít ve tři u kašny na hlavním náměstí?"
"Podrobnosti si moc ráda poslechnu.Už vidím Oliviin pohled.Tak ve tři.Ahoj."
"Ahoj."
Tak se mám sejít s Ninou.Iason a Nick mají doma Trixie.Nic jí říkat,o tom co mi včera svěřil Nick,nebudu.Nechci ji nijak ohrozit.Musela jsem se převléknout.Doufám,že táta nebude mít zase nějaké řeči.

Z domu jsem prošla teď na náměstí.Nina už seděla na lavičce u kašny a tvářila se nadmíru spokojeně.Trochu jsem zrychlila krok.Napadlo mě,že jí řeknu o Trixie jen základy.
"Ahoj.Tak povídej,"pozdravila mě Nina.
"Ahoj.Nevím jak bych začala.Prostě jsme vyšli na takový kopec a Nick mi vysvětloval vše o tom co je.Pak mi vyprávěl o své ex,Melise.Na to se radši zeptej Iasona.No pak na mě vyklopil,že mě má rád.A pak už si jen pamatuju.Že se ho ptám na čas.Když jsem se pokoušela vstát tak mi nohy vypověděli službu a Nick mě odnesl do auta.Pak jsem se probudila u něj v posteli a on byl rozvalenej v křesle.Pak přišla Trixie.Ona jim před sociálkou dělá jako by starší sestru,ale ve skutečnosti je mladší.Její patnáct.A teď ty."
Nina se nevinně usmála. "Tak začalo to když jsem koukala na měsíc.Moji rodiče vědí,že mám kluka,ale je jim to jedno,protože jejich vztah spěje k rozvodu.Zase se hádali když zazvonil zvonek a táta mě zavolal dolu,že mám návštěvu.Byl to Iason a řekl mi ať se s ním jdu projít,abych to nemusela poslouchat.Tak jsme šli.Došli jsme až k rybníku.Sedli jsme si do trávy a jen koukali na měsíc.Pak mě pohladil po zádech a já tušila k čemu se schyluje.Prostě tečka,tečka,tečka.Bylo nám jedno,že to nebylo nikde za křovím nebo v nějakým přístřešku,tak kde jsme byli nás mohl každý vidět.Ale to je jedno.Takže Trixie je mladší."
"Jo.Když jsem se dneska ráno u Nicka probudila tak zrovna přišla.Je fakt moc hezká.Já bych ji tipovala tyk na dvacet,ale je jí patnáct.Navždy patnáct.Nepůjdeme je navštívit?"
Nina kývla a tak jsme šli.Cestu už jsem znala přesně.Dojít ke škole.Pak po hlavní k místnímu mini lesíku a uprostřed lesíku stojí dům.Zaklepali jsme.Dveře otevřela Trixie.
"Ahoj Trixie jsou doma,"pozdravila jsem.
"Ahoj.Jo jsou.A kdo je tohle."
"Jsem Nina."
"Takže obě upíří holky se stavily."
Šli jsme dovnitř.Nick a Iason seděli a živě diskutovali,ale jak nás zahlídli ihned se na nás vrhli.Iason si Ninu odvedl stranou asi ji nechtěl líbat před všemi.Nickovi to bylo jedno,že se Trixie kouká a bez ostychu mě políbil.
"Jsem rád že si přišla,"pošeptal mi.
"Už se to nedalo vydržet,"pošeptala jsem mu a znova ho políbila.
Potom jsme si všichni pustili zprávy.A v nich byla šokující zpráva.Našli čtyři lidská těla.Dvě byla ošklivě potrhaná zvířetem další dvě byla spálena.Upíří se na sebe podívali.
"Iasone odvez holky domu.Hned!"rozkázal Nick bratrovi.Iason jen přikývl.
Iason mě doma vhodil a poručil mi ať k domu utíkám.Tak jsem poslechla.
"Kim,neměla bys být tak dlouho venku.Když už je to tu zase,"napomenul mě otec.
"O čem to mluvíš,tati?"
"Ty útoky.Totéž se stalo před sto lety na den přesně a trvalo to půl roku.Pak to jako záhadou zmizelo.Někteří lidé si myslí,teda patologové si myslí,že ta potrhaná lidská těla má na svědomý velký vlk,vlkodlak.A tamto nevědí,protože vlkodlaci se bojí ohně.Můžeš chodit ven,ale před setměním se vrať.Slibuješ mi to?"
"Ano,a teď jdu do svého pokoje."
Jak jsem došla do pokoje nevěděla jsem co si mám myslet.Ve městě jsou asi vlkodlaci,upíři a já jsem možná siréna.Proč je toto místo tak záhadné.o těch útocích musím něco zjistit.Je pět.Ok,půjdu do sprchy snad na něco přijdu.
Ta sprcha pomohla.Už můžu lépe myslet.Rychle jsem sedla k internetu a do vyhledavače jsem zadala pojem vlkodlak.Nic konkrétního tam nebylo a navíc na každé stránce psaly něco jiného.Náhle jsem uslyšela klepání na okno.Byl to Nick,otevřela jsem okno a pustila ho dovnitř.
"Ahoj,potřebuju abys něco věděla."
"Co bych měla vědět."
"Ty útoky tu byly ještě dřív než jsem se já narodil.Začaly už v roce 1410.Mám o tom deník mého předka.Těch deníků je několik a každý napsal jiný předek,ale všichni se v něčem shodli.Člověk to neudělal.Všichni si mysleli,že to bude vlkodlak nebo upír.A nebo obojí.Já,Iason a Trixie souhlasíme se třetí variantou.Bude to asi mocný upír a vlkodlaci.Nesmíš po setmění vycházet ven.Vlkodlaci se proměňují za soumraku a se svítání nabývají lidské podoby.Prosím buď opatrná."
"A jak mám být opatrná když ani nevím jak vypadá vlkodlak v lidské podobě?"
"Dobře.Vlkodlaci v lidské podobě mají nezvykle velké zuby a pusu.Dlouhé nohy a ruce a štíhlé tělo.Můžou to být jak muži tak ženy.Zkusíme to najít,ale nedávám tomu naději."
"A jsou upíři silnější když se napijí krve."
"Jo,sice jsem naposledy pil před třemi dny,ale ještě sílu mám."
"Fajn,tak se napij mojí krve.Mě to nic neudělá."
"Ses zbláznila.Ze žíly už nepiju tak to pochop.Nechci ti ublížit.Už musím."
"Nicku!"zakřičela jsem když vyskočil z okna.Jestli ho to co tu řádí zabije bude to jeho chyba on se odmítl napít.Doufám,že nic nenajdou. Nechci aby se nikdo s té trojce zranil

Kapitola šestá

5. března 2010 v 18:37 | A.Hertlová
Kim se těšila na večer.Nick jí pozval na jeden kopec,aby jí pověděl o své minulosti.Měla,ale trochu divný pocit,že u něj přespí.

No skvělý.Za pár minut je tu Nick a já nevím co na sebe.Už to mám vezmu si ty černé legíny k tomu fakt krásné bílé šaty.Ne v tom mi bude zima.Tak si vezmu legíny,džínové tříčtvrteční kalhoty a bílí top bez ramínek a modrou mikinu s černou vestou.Do kabelky hodím pyžamo,protože noční košilku radši ne.A teď dobalit zbytek.Vyhlédla jsem z okna a Nick už čekal pohodlně opřený o své auto.Už musím běžet,ale úplně jsem zapomněla na boty.Vzala jsem si pěkné světle modré konversky.Nevím proč,ale chtěla jsem být s Nickem.A nechápu co k němu cítím.
"Tak já už jdu,"křikla jsem do domu,ale nikdo neodpověděl.No co mám mobil.
Nick,stále opřený o auto,se začal usmívat.
"Ahoj,moc ti to sluší,,"řekl mi Nick a já cítila,jak se červenám.
"Díky.Tak můžem jet.A bude tam i Nina s Iasonem?"zeptala jsem se.
"Ne.Jen mi dva.Iason jel s Ninou na její chatu."
"Aha,ale s tebou se nemám čeho bát.No možná jen,že mě sníš."
"To jo.Ale mi lidi nejíme ale vysáváme.Tak si naskoč."

Stříbrný měsíc-můj Fan made obal

28. února 2010 v 15:39

Kapitola pátá

27. února 2010 v 12:24 | A.hertlová

Nick s Iasonem se dva dni neukázali ve škole.Kim nevěděla co si má o jejich chování myslet.Až v sobotu se Nick ukázal.

Sakra zatracen budík,ale co alespoň nebudu nevyspalá.Byla to moje první myšlenka když jsem uslyšela zamáčkla budík.Rychle jsem na sebe hodila župan a odběhla do koupelny se opláchnout a nanést řasenku a linky a trochu bílého pudru(můj zvyk z Japonska).Pak jsem na sebe musela něco jiné hodit než župan.No skvělý.Šatně obrovská a co si na sebe vzít byla záhada.Nakonec jsem sáhla po bílých džínech a černém tričku s bílými nápisy.Postavila jsem se před zrcadlo.
"No co.Lepší už to nebude,"řekla jsem si pro sebe.

Kapitola čtvrtá

27. února 2010 v 12:24 | A.Hertlová
Když se Kim probudila svítilo slunce a osvětlovalo celý pokoj.Když vstala tak začala přemýšlet,jestli má o včerejšku vyprávět Nině.Dospěla k názoru,že si to nechá pro sebe.Po snídani se vydala do školy pěšky.

"Nechceš vzít do školy,"zeptal se mě hlas z auta.Byl to Nick.
"Radši půjdu pěšky.Bylo by to divné.Cizinka přijde do školy a o pár dní později už sedí v autě nejžádanějšího kluka ze školy,"omluvila jsem se pravdivě.
"Můžu tě vyhodit már set metrů před školou,aby nás nikdo neviděl."
Těm modrým očím se nedalo odolat, "Tak dobře."
Naskočila jsem do žlutého Ferrari.Mělo kožené sedačky i karoserii.
"Jak ti tudyto můžou rodiče dovolit."

Kapitola třetí

20. února 2010 v 13:07 | A.Hertlová
3.Já jsem Nick
Kim se probudila do krásného dne, ale sněžilo. Začala se hrabat v šatníku a nevěděla co si na sebe vzít. Nakonec jí došlo, že do školy musí mít uniformu
No super .V Japonsku jsem takové problémy neměla. No co vezmu si ty bílý džíny s modrým tričkem pomyslela jsem si.
"Kim ty dnes nejdeš do školy?" zeptal se mě, po mém východu z pokoje, táta.
"Jdu. Proč?" nechápala jsme.

Kapitola druhá

20. února 2010 v 11:59 | A.Hertlová

2.Normální škola
Měsíc uplynul jako voda a Kim musela do školy. Nechtělo se jí, ale chtěla zapadnout. Ráno jí otec hodil do školy. Měla už na sobě školní černo-bílou uniformu. Všichni na ni koukali jako na zjevení. Otec jí zavedl k řediteli školy.


Byl to šok, všichni na mě zírali. Hlavně taková partička holek, myslím, že to byli roztleskávačky.
"Neboj za pár dní to bude dobré," poplácal mě po rameni otec.

Kapitola první

20. února 2010 v 9:40 | A.Hertlová
1.Mé jméno je Kim

Přesně ve 11.03 ráno sedmého dvanáctý dosedlo letadlo z Japonského ostrova Hokkaidó na letiště v Salemu. Z letadla vystoupili cestující. Jako poslední šla dívka, ale nevypadala jako Japonka. Spíše míšenka. Měla tmavě hnědé, dlouhé vlasy svázané do copu a zelenýma očima se rozhlížela po letišti. 
Když jsem dosedla na letiště byl to divný pocit, už jsem v Americe. Vystoupila jsme z letadla rozhlížela jsem se a hledala svého otce. Stál u východu a mával mi.

Překvapení

13. února 2010 v 15:36 | A.Hertlová
Momentálně jsem se rozhodla napsat další knihu.Ale žádné pokračování Twilight Ságy,Upířích deníků nebo jiných knih o upírech.Tato bude o něčem jíném,ale přesto tam upíři budou.Jestli chcete vědět o čem asi kniha bude klikněte na Celý článek
 
 

Reklama


free counters
free counters


Free Visitor Maps at VisitorMap.org